Antonín Němeček (odbojář)
| Antonín Němeček | |
|---|---|
| Narození | 8. května 1915 Dolní Roveň u Pardubic,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 12. února 1942 (ve věku 26 let) Mauthausen,  Německá říše |
| Příčina úmrtí | popraven |
| Bydliště | Slavojova 536/3, 128 00 Praha - Nusle |
| Povolání | sluha, pekař, kuchař, řeholník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antonín Němeček (8. května 1915, Dolní Roveň, Rakousko-Uhersko[1] [2] – 12. února 1942, Mauthausen, Německá říše) – student učitelského ústavu kongregace školských Bratří křesťanských škol u Svatého Jana pod Skalou [2] – byl český odbojář, který za protektorátu působil v nekomunistickém protiněmeckém odboji jako pomocník radiotelegrafistů[3] ilegální organizace ÚVOD.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se do rodiny dělníka Josefa Němečka a jeho manželky Karolíny, roz. Kubcové. Od časného mládí byl sirotkem. Když povyrostl, pracoval tento nazrzlý mladík vyšší postavy [2] jako sluha, pekař a kuchař v církevních útulcích a v učitelském ústavu kongregace školských bratří u svatého Jana pod Skalou. Ke 2. březnu 1941 byl kandidátem[pozn. 1] řádu Benediktinů v Praze – Emauzích a přijal jméno Ivan. [2] V Emauzích byl i ubytován. Když byl klášter Němci zrušen (18. července 1941 [4]) a mniši i opat Arnošt Vykoukal vyhnáni, našel Němeček ubytování u rodiny Linhartů [2] v Praze – Nuslích, Albíkova ulice číslo 3.[pozn. 2][5]
Odbojová činnost
[editovat | editovat zdroj]Za protektorátu se zapojil do odboje jako spolupracovník radistů (přenášel vysílačky, hlídal během radiových relací a podílel se i na samotném vysílání[2]) v rámci působení radioskupiny v ilegální organizaci ÚVOD. Po zatčení gestapem v jinonickém akcízu (v noci ze 3. října 1941 na 4. října 1941)[6] byl jako šestadvacetiletý mladík (spolu s devatenáctiletým synem Karla Prokopa studentem Miroslavem Prokopem) zasahujícími gestapáky zmlácen do krve. Zmučení mladíci zakrátko prozradili hlubočepský domek manželů Antonína a Anny Springerových. Zbitý Němeček navíc prozradil bratry Linhartovy. (Zdeňku Linhartovi se sice podařilo uniknout, ale zanedlouho byl dopaden.[2]) Antonín Němeček prošel výslechy v Petschkově paláci a vězněním v německých věznicích. Dne 19. ledna 1942 byl v nepřítomnosti odsouzen stanným soudem v Praze na Pankráci k trestu smrti. Byl transportován do Mauthausenu kde byl dne 12. února 1942 popraven.[7][pozn. 3][8]
Pamětní desky
[editovat | editovat zdroj]Původní pamětní deska z jinonického akcízu
[editovat | editovat zdroj]Jméno Antonína Němečka je uvedeno na původní pamětní desce věnované hrdinům z jinonického akcízu. Deska se v současnosti (2015) nachází v předsíni budovy TJ Sokola Jinonice (Butovická 33/100, Praha 5 – Jinonice).[9][10]
Nový památník hrdinům z jinonického akcízu
[editovat | editovat zdroj]Jméno Antonína Němečka je uvedeno i na bronzové pamětní desce, na pískovcovém pomníku z dílny akademického sochaře Milana Váchy odhaleném 3. října 2014, který se nachází na veřejném prostranství (bulváru)[pozn. 4] poblíž stanice metra Nové Butovice v Praze 13.[11]
- Pamětní desky a památníky
-
Pamětní deska z jinonického akcízu -
Památník (z roku 2014) hrdinům z jinonického akcízu -
Pamětní deska radiotelegrafistům na bývalém hostinci „Na Staré“ v Jinonicích (2024)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Tzv. "fráterem" tedy řeholníkem bez kněžského svěcení neboli "bratrem laikem"
- ↑ Dnes (2015) je to adresa: Slavojova 536/3, 128 00 Praha - Nusle
- ↑ V protinacistickém odboji za protektorátu působil i jmenovec Antonína Němečka (* 1915 - † 1942) - Antonín Němeček (komunista), povoláním horník, člen ilegální organizace S21B, který žil v Bohdašíně u Červeného Kostelce. Přepravil například vysílačku Libuši spolu s šifrantem a radistou četařem Jiřím Potůčkem z Rosic a pak i na další místa na Červenokostelecku.
- ↑ GPS souřadnice 50°03′03″ s. š., 14°21′01″ v. d.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d e f g ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého (Žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou…) [online]. 2014-02-01 [cit. 2015-12-01]. Příběh 20. století; 2014/02 paměť a dějiny, str. 100 až 110. Dostupné online.
- ↑ Zbytečné demolice – Jinonický Akcíz. Jinonický Kurýr. Srpen 2013, ročník 1, číslo 2, s. 1,4. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-06. MK ČR E 21243. Archivováno 6. 5. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík ulic: Vyšehradská 320/49; 128 00 Praha 2 - Nové Město). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 412, 413.
- ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 508, 543, 392.
- ↑ OPATRNÁ, Věra. Výlet do minulosti: Lidé v odboji – jinonická ilegální skupina. Stodůlecký posel. Květen 2014. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-06. Archivováno 6. 5. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ VOSTATEK, Miroslav, RNDr. Odbojář Antonín Němeček, nejen o Klečkovi [online]. Pardubice: 2005-07-16 [cit. 2015-09-08]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ VOSTATEK, Miroslav. Odbojář Antonín Němeček. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 2002, s. 34-36
- ↑ Sekce: Jinonice; Název: 5 obětí akcízu [online]. Praha: Městská část Praha 5 [cit. 2014-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-20.
- ↑ Pamětní desky Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s. (vets.cz) [cit. 2014-06-02]. Dostupné online.
- ↑ 1941: Jediné radiové spojení s Londýnem zajišťovali odbojáři z Jinonic [online]. Česká televize, ČT24, Regiony, Praha: www.ceskatelevize.cz, 2014-10-03 [cit. 2014-10-05]. Dostupné online.